Já kdysi hocha měla, záhy jsem osaměla, záhy, hned po prázdninách. My byly ještě dětmi, on jenom verše čet mi, z mých horkých dlaní měl strach. Toužil postavit mi trůn z květů pro mne královnu, trůn z květů, měl jich poskrovnu, trůn z květů pro mne nedostupnou. Nejsem už nedostupná, jsem z toho trochu smutná, jsem trochu chudší než dřív. Smějte se nebo brečte, verše mi nikdo nečte, číst verše to prý je div. Ptám se, kdo by dneska trůn z květů ještě dát mi moh', trůn z květů, jako tamten hoch, trůn z květů s láskou bez nároků. Já kdysi měla hocha, já pro něj byla socha, před kterou s úctou vždy stál. Dnes nenajde se lehce, muž, který mnoho nechce, muž, který by tolik dal. Ptám se, kdo by dneska trůn z květů ještě dát mi moh', trůn z květů, jako tamten hoch, trůn z květů s láskou bez nároků. Ptám se, kdo by dneska trůn z květů ještě dát mi moh', trůn z květů, jako tamten hoch, trůn z květů s láskou bez nároků. Já kdysi hocha měla, záhy jsem osaměla, záhy, hned po prázdninách. My byly ještě dětmi, on jenom verše čet mi, z mých horkých dlaní měl strach, z mých horkých dlaní měl strach, z mých horkých dlaní měl strach.
nahoru
© Agentura MM Praha | Helena Vondráčková ® design a realizace Studio LD
