Paprsky - Melodie      ..... vyšlo k původní LP

Našim předním interpretům populární hudby se často vyčítá, že se bojí měnit pěvecký styl i repertoár, a tím riskovat ztrátu přízně přízně publika i svého uměleckého renomé. Helena Vondráčková v rámci svého zhruba už dvouletého dramaturgického hledání, které ji mimo jiné přivedlo i na jazzové koncertní pódium, tento nejistý, odvážný krok provedla, a to i v oblasti gramofonové desky. Spojila se s jedním ze zakladatelů českého jazz rocku - Martinem Kratochvílem - a ten se stal nejen tvůrcem koncepce této LP s jazzrockovými písněmi a jejich jediným aranžérem, ale také - spolu s textařem Oskarem Petrem - hlavním autorem desky. Co se týče jeho všestranného podílu na Paprscích, je znamenitý, jeho skladby mají přes různorodou hudební i textovou atmosféru i přes náznaky jiných projektů v této oblasti (C&K Vocalu v exponování sboru, Mirky Křivánkové ve vedení vokální linky a pochopitelně jeho vlastního Jazz Q ve faktuře aranžmá) jednotící linii. Škoda, že tato autorská jednota nebyla důsledně dodržena a že se na recenzované LP objevují tři skladby (Prší, Štěstí jenom tak, Všechno bych vzala zpět), z nichž prvé dvě jsou sice výborné, ale do kontextu této desky nezapadají, a píseň třetí, výrazně šansonového typu, je svou melodikou a víceméně i textovým obsahem odvozená a navíc zde nepůsobí jako osvěžující kontrast, ale jako cizorodý, antagonistický prvek.

Nemáme mnoho interpretů - a ani ve světovém měřítku jich moc není -, o nichž je možno říci, že mohou zpívat prakticky cokoliv. Helena Vondráčková jednou z nich je - má k tomu výsostnou muzikálnost, neselhávající techniku, kterou je schopna aplikovat na různé žánrové oblasti, a v neposlední řadě i mimořádnou píli. Zde se pouští s razancí do interpretace rychlých skladeb, žádajících si deformaci tónu, vystihuje jazzrockovou lyriku s její typickou nostalgickou atmosférou, realizuje nejkrkolomnější vícehlasy a falzetově hvízdá na pomezí vrcholu dvoučárkované a spodní části trojčárkované oktávy. Přitom i zde zůstává Helenou Vondráčkovou s typickými znaky jejího hlasového projevu a je paradoxní, že právě to posluchači asi nebudou jednotně akceptovat. Vše, co zpěvačku vyznačuje (a identifikuje!) v oblasti hlavního proudu, její osobité tvoření tónu, široké a i ou, mazlivé sykavky, to vše jsou články, které ji na jedné straně spojují s jejími přívrženci, ale na druhé straně připomínají jazzrockovým fandům, že zde slyší zpěvačku známou z jiného hudebního žánru.

A ještě na jeden důležitý moment není možno zapomenout. Ženské vokální interpretky jsou dnes u nás i v rámci hlavního proudu daleko modernější a odvážnější než jejich mužští kolegové. Dá se dokonce říci, že zpěvaček, schopných uvádět repertoár podobného typu, máme hned několik. Kultivovaná, inteligentní Helena Vondráčková zde chtíc nechtíc vstupuje do souboje s vitální, naturálně strhující Petrou Janů, rafinovanou, témbrově neobvyklou Janou Kratochvílovou, přirozeně spontánní Marii Rottrovou i primárně hlasově oslnivou Věrou Špinarovou. Ale LP deska Paprsky je jen jedna a pro publikum, které bude určitě trochu náročnější než u standardních zpěvaččiných elpíček, má mnoho přitažlivých rysů.

Leo Jehne
Melodie č.8/1979

 Paprsky - Gramorevue      ..... vyšlo k původní LP

Paprsky neokoukaných písniček

Ze třinácti písniček supraphonského alba Paprsky (1 13 2350) jich devět zkomponoval Martin Kratochvíl, jehož studiová skupina také pro Helenu Vondráčkovou v Mozarteu a Dejvicích natočila hudební základy, tři písničky dodal Jiří Vondráček a jedu Jan Malíř. Na první pohled se zdá spojení Vondráčková - Kratochvíl značně nesourodé, už proto, že až dosud oba umělci působili v poněkud odlišných hudebních oblastech. Po pravdě řečeno, v poslední době se Heleně Vondráčkové na dlouhohrajících deskách příliš nedařilo, a její výjimečné interpretační kvality nacházely uplatnění především na koncertním pódiu a na singlech. A tak tedy album natáčené ve spolupráci s Martinem Kratochvílem bylo jakýmsi skokem do neznáma, který předem nezaručoval příznivý výsledek celého projektu; mnozí se dokonce v kuloárech netajili s názorem, že Helena Vondráčková potřebuje jako sůl hezké písničky a experimentování by měla na čas odložit. Leč…

Album je na světě a s ním také první velké překvapení. Jde o desku písniček, které i při vší své neobvyklosti (jak v kompozičních postupech, aranžmá a konečně i interpretací) mají ambice zaujmout nejširší posluchačské vrstvy. Martin Kratochvíl si tentokrát zkusil zase trochu něco jiného, než je u něho běžně zvykem (mimochodem, v poslední době se zařadil k absolutní špičce tvůrců scénické hudby televizní a filmové) a podařilo se mu napsat písničky, které jednak vyhovují naturelu zpěvačky, jednak nepopírají jeho dosavadní autorské ambice.

Kratochvílovy písničky jsou z jiného rodu než běžná produkce, kterou slýcháme od interpretů hlavního písničkového proudu, přitom však nehýří zbytečnými složitostmi a novátorstvím za každou cenu, přesně odvažují a odhadují nosnost jednotlivých témat a i při nepřílišné časové rozměrnosti se jim daří precizně postihnout kompoziční svět autora i interpretační svět zpěvačky. Navíc texty Oskara Petra (připomeňme jeho podíl na úspěchu alba Marsyas) si s Kratochvílovou hudbou rozumějí a nejsou banální, ba právě naopak. Do sestavy písniček dokonale zapadají i skladby ostatních dvou autorů; především písnička Jiřího Vondráčka a Lucie Borovcové Prší dává Heleně Vondráčkové ideální možnost pro vykreslení působivé atmosféry a využití všech jejích pěveckých předností.

Ke kladům alba Paprsky je třeba připočítat i nebarevný a přitom skvěle s obsahem desky korespondující přebal, fotograficky vytvořený Janem Malířem a graficky dotvořený skupinou Rada/Hraba/Žáček.

Miloš Skalka
Gramorevue

 Paprsky - Populár      ..... vyšlo k původní LP

Zprávy, že si Helena Vondráčková objednala k spolupráci na svém novém albu klávesového hráče Martina Kratochvíla, vzbudily mírnou senzaci, možná, že i trochu znepokojily ty, kteří měli oba umělce zafiksované v určitých stylových kategoriích, které považovali za neslučitelné. Deska však potvrdila, že oba umělci jsou nadaní značnou profesionální pružností a schopností přizpůsobit se, to je přednost i nevýhoda této desky. Nevýhoda proto, že punc "osobnosti" je tu u obou tvůrců potlačený do pozadí: po několikátém vyposlechnutí člověk nabývá pocitu, že stejně dobrou desku by natočil Kratochvíl s kteroukoliv stejně dobrou zpěvačkou anebo Vondráčková s kterýmkoliv zkušeným muzikantem Kratochvílovo úrovně. Toto je však společné pro většinu posledních desek domácí produkce, které na první poslech překvapí především svojí moderností, která se u nás, bohužel, stále ještě nestala samozřejmostí. Rozhodně se však jedná o album v našem středním proudě nadprůměrné - především proto, že jsou na něm věci, od kterých jsme si v tomto žánru už takřka odvykli: Vondráčková zpívá s výrazem, doprovod má šťávu a "šlape" a texty Oskara Petra též vybočují z obvyklých klišé.

Petr Dorůžka
Populár

 Paprsky(Sunbeams)      ..... vyšlo k původní LP

At about the same time in what was then Czechoslovakia, two female teenage pop singers became very popular - the blond and bubbly Helena Vondrackova and the dark and pouty Marta Kubisova. Because of her anti-communist activism, hard living and the changes in the musical taste of her audience, Marta's career was unfortunately cut short. Helena managed more or less successfully to avoid controversy through the 70's, but the next decade found her searching for new directions.

Supraphon's re-release of Paprsky shows an interesting attempt to launch a new musical style for Vondrackova's light, airy and sunny pop singing style by combining it with the jazz-rock funkiness of keyboardist, arranger and composer Martin Kratochvil. Fresh from his studies at Berklee College of Music, Kratochvil has just uncovered a new direction for himself. He was boiling over with musical ideas, spouting one Chick Corea/Steve Wonder-like groove after another. He'd written nine cuts for this album, he was the band leader and he has arranged every song.

The lead-in title track turns out promisingly to be a little jazz number with Helena's excellent vocal performance alternating with an intricate arrangement for a small choir. It leads directly into a more conventional ballad Hledac ztraceneho casu (The Seeker Of Lost Time), but after the funky Kruhy na vode (Rings On The Water) and the less convincing Klusem (Trotting), Helena's voice runs into trouble on Valerie. She simply doesn't have the range or the depth to do justice to that song.

The next two tunes are straight pop efforts penned by Helena's younger brother, and then two more jazz/funk tunes by Kratochvil. While Vondrackova performs these songs correctly, her interpretation remain unconvincing. However following a rather weak vocal opening, Ta treti jsem ja (The Third One Is Me), settles into a tropical minor groove featuring percussions and Helena's quite passable scat singing. Straight-ahead pop tunes (the second one Vsechno bych vzala zpet (I'd Take Back Everything), finds Vondrackova in a welcomed low and dark register), lead into the dreamy Kam zmizel muj maly namornik (When Did My Little Sailor Go), which closes the album.

Paprsky proved to be a turning point for both artists. Soon after its original release date, Kratochvil has embraced a more acoustic new age jazz idiom in a duo or a trio setting. Vondrackova's career however never really took off and since then, she has quietly entered semi-retirement.

So go ahead, czech it out!

Ivan Sever
Luna Kafé e-zine