|
|
rozhovor
|
|
Rozhovor z časopisu Vlasta (1995) |
zkráceno |
Jaká byla vaše první reakce, když jste se dověděli o comebacku? |
Marta: | - | Já je měla dva. První v roce 1989 a druhý vloni s "dětmi". Mou reakcí na to, že budeme mít platinovou desku a koncert v Lucerně, byla především radost a překvapení. Ovšem pravda je, že za krátkou dobu se Golden Kids zapsali do hudební historie jako málokterá skupina, takže jsem si řekla, že ten comeback není jen náhodou. |
Václav: | - | No tak se to přece jen povedlo! - přes reakci některých "kamarádů", že Golden Kids jen přes jejich mrtvolu. Dlužno podotknout, že naše první setkání na jevišti (i když jsme se o to v různé míře pokoušeli už dřív) se uskutečnilo 26. a 27.prosince 1989 na koncertě kapely Bacily. Marta a Helena byly hosty večera, a jak jinak, skončili jsme na jevišti a naši oblíbenou "dylanovku" Časy se mění jsme si zazpívali poprvé všichni tři už sami. |
Helena: | - | Když Supraphon před dvěma lety vydal desku Golden Kids a byla autogramiáda, vsadili jsme se s Bobem Ondráčkem o láhev šampaňského. On tvrdil, že nikdo nepřijde, já že bude fronta. Stála tam dvě hodiny a ve třístupech! Tehdy jsme se rozhodli pro "živý" návrat a požádala jsem o producentskou a režijní spolupráci Adama Nováka. |
Proč si myslíte, že jste byli tak úspěšní? |
Marta: | - | Boban Ondráček tvrdí, že základem byla odlišnost každého z nás. |
Helena: | - | V té době podobné trio v Evropě nebylo, proto ty úspěchy v Cannes a Paříži, švédská ABBA přišla až po nás. |
Václav: | - | Měli jsme taky velké štěstí. |
Kdo vás v té době nejvýrazněji formoval? |
Marta: | - | Boban Ondráček ze skladatelů, a pak vždycky uvádíme tři "véčka": Josef Vobruba, Darek Vostřel a Mirek Vašta. |
Helena: | - | Jeviště v Rokoku byl předskokanský můstek Golden Kids. Musím ještě jmenovat Luboše Ogouna, který nám dělal skvělou choreografii, pak textaře Ivo Fischera, Pavla Vrbu, Zdeňka Rytíře … |
Václav: | - | Zdeněk vlastně název Golden Kids vymyslel! |
Máte před sebou turné po republice, šňůru koncertů. Máte ještě trému, nebo už jen radost z úspěšného návratu? |
Marta: | - | Dřív jsem trému neměla, po létech jsem se k ní úspěšně dopracovala. |
Helena: | - | Trému mám vždycky, naštěstí jen prvních pár minut. |
Václav: | - | Trému i radost zároveň. |
Jaká jsou vaše poslední slova, než vstoupíte na scénu, máte nějaký slogan? |
Václav: | - | Ten vymyslela Helena! |
Marta: | - | A já k ní ještě dodávám: - Panebože, nedopusť, abych si trhla kšandu! |
Helena: | - | Ten slogan zní: Jsme v Pardubicích na nádraží. |