Ladislav kantor ... z rozhovoru

Kvalitně otextovat píseň také znamená, že pokud jednou zvládneme řemeslo a základní nástrahy formy, vyvstane klíčová otázka po smyslu a významu řečeného, po obsahové hodnotě sdělení. A to je v nově vznikajících písních mnohdy tvrdý a v řadě z nich i opomíjený oříšek. Odborníka na toto téma řadícího se svého času k iniciátorům myšlenek a koncepcí v populární hudbě, zakladatele C & K Vocalu a muže, který prošel tisícem a jednou profesí (textař, dramaturg, režisér, scenárista, zpěvák a muzikant, umělecký vedoucí, vedoucí kanceláře prezidenta republiky, ředitel filharmonie, hlavní dramaturg projektu Praha - Evropské město kultury roku 2000 atd.), jsem pro jeho nekončící zaneprázdněnost vyzpovídala e-mailem. Jak snadné a rychlé - časy se mění. A Ladislav Kantor? "Také se mění, jako všechno. Ostatně na konci tohoto procesu změny se přece nezadržitelně "obrátíme v prach". Takže bych se tím moc nezabýval," skromně poznamenal do pauzy za řečnickou otázkou hlavní aktér tohoto dílu textařského povídání. S jeho dovolením bych se tím ale přece jen pokusila tak trochu zabývat v kýženém interview.

Ta písnička je asi v originále dobrá, ale když slyším, jak Češi zpívají "bye, bye, štěstí" a "tak čau štěstí, hej, hej, nech raděj pláč, raděj se směj", je to k pláči. Textařský únik. Nejspíš si to neklade jiné nároky než zdůraznit optimismus, jemuž ty vyčichlosti, jako "o tvůj úsměv, já bloud, navždy toužím zbohatnout"!... To je Helena Vondráčková a Jiří Korn? Když jsem četl o jejím tápání v úvodním článku v Melodii č.3/1977, pochopil jsem, že možná sama ví, že je tato muzika lehce byvší. Nesměřuje naprosto nikam.

Z rozhovoru pro MUZIKUS
2003/03