Martha a Tena Elefteriadu

V polovině šedesátých let je již "beatová horečka" u nás v plném proudu a svou energií si razí cestu i v systému ovládaném tehdejším kulturním a politickým monopolem. Ve stále liberálnější atmosféře blížícího se "pražského jara" naráží mocný proud mladistvé energie již jen na slábnoucí odpor kulturních činitelů a nachází si tedy i cestu do dříve nepřístupných rozhlasových a gramofonových studií.

Moravská metropole Brno je jedním z největších center této vlny a ve zběsilém reji zakládání, rozpadání a přeskupování beatových skupin se hledají a setkávají neúnavní protagonisté nového stylu a Brno je plné plakátů, zvoucích na koncerty skupin The Shakers, Synkopy 61, Rocky Eagles aj.

U té první se setkávají kytaristé Ivan Sultanov a Aleš Sigmund, který se právě vrací z vojny a nemá větší touhu, než založit novou skupinu. Podobné přání má i Petr Ulrych, jemuž se právě jaksi rozsypal jeho Vulkán a tak se rodí nová sestava, která si ponechává zatím tento název, známější již z rozhlasového vysílání. Ivan Sultanov do skupiny ještě "dohodí" dvě řecké dívenky - prý "na sbory". Není to nikdo jiný, než Martha a Tena Elefteriadu a po prvních zkouškách již o nějakém zpívání "v pozadí" nikdo ani nepípne.

Vzniká pozoruhodná formace malé kytarové skupiny se dvěma sourozeneckými dvojicemi - Hankou a Petrem Ulrychovými a Marthou a Tenou. Jsou to určitě nejkrásnější hlasy, které se v této době v brněnské populární hudbě najdou a je opravdu zvláštní, že se sejdou na jednom pódiu. Urychleně se buduje repertoár: Skladby dodávají Petr Ulrych (pro sebe a Hanku) a Aleš Sigmund (pro Marthu a Tenu). Ty si ještě přidávají své působivé dvojhlasy z repertoáru Everly Brothers a Sony & Cher a zanedlouho se konají jejich první vystoupení. Nemusí jich být odehráno mnoho, aby bylo všem jasné, že spojení dvou silných sourozeneckých individualit na jednom pódiu nemůže mít dlouhé trvání. První to pochopí Petr Ulrych a odchází s Hankou ke skupině Atlantis. Aleši Sigmundovi zůstane Vulkán a Martha s Tenou. Nakrátko se po jejich boku objeví další zpěváci (Jan Kukleta a významnější pak zejména Bob Frídl), ale základní tandem tvoří Martha a Tena spolu s Alešem Sigmundem.

Originální a příjemná barva dvou altů a jejich cit pro nový styl získává pěvecké dvojici rychle přízeň posluchačů a v tavícím kotli vlivů moravské a řecké melodiky, amerického rocku a soulu se rodí první úspěšné písničky kmenového repertoáru. Po prvních snímcích v brněnském rozhlase (zpívají česky, anglicky i řecky) sice následuje zdrcující pauza způsobená tragickými událostmi roku 1968, ale již rok poté si neobvyklých hlasů a písniček všímá talent scout nové gramofonové firmy Panton a Martha a Tena dostávají okamžitě nabídku k natočení první LP desky a k exkluzivní spolupráci. Jejich první singly sice vyjdou na značkách Discant a Supraphon, ale potom jsou jejich produkce a osudy natrvalo spojeny s pražským Pantonem, který právě tehdy začal hezky zatápět monopolu Supraphonu.

V roce 1970 vychází jejich první LP deska Dál než slunce vstává, která je zajímavou směsicí původních skladeb A. Sigmunda, slavných tradicionálů, řeckých vlivů (Děti z Pirea) - až po čerstvě stříbrnou Bratislavskou Lyrou ověnčenou píseň "To všetko bolo včera". Výčet muzikantů na této desce (i na všech dalších) je rovněž pozoruhodný. Setkávají se zde kytarista Ivo Křížan s muzikanty z Brommova big bandu a třeba i se zvukem cimbálu rozeznívaném kapelníkem Alešem Sigmundem. O rok později vychází ještě pestřejší kolekce - LP Hrej dál! Zpívá se na ní česky, řecky, polsky a k nástrojům přibývají ještě buzuki a elektrifikovaný cimbál. Martha a Tena mají vzácný dar dát této směsici vlivů a stylů společného jmenovatele svými nezaměnitelnými hlasy a zejména ničím se neomezujícím smyslem pro zpívání různorodého materiálu jednotícím způsobem. Na další LP - Modré království z roku 1974 je tato stylová bezstarostnost rovněž zvládnuta s přehledem. K opájejícím vlivům se zde navíc přidružuje swing a provedení klasického "Boogie-Woogie Bugle Boy" je dalším z početných překvapení, které Martha a Tena připravují svým fanouškům. Poslední LP deskou produkovanou jejich "dvorním skladatelem" a producentem Alešem Sigmundem je Ať se múzy poperou z roku 1975, která již přináší poněkud vyrovnanější podobu repertáru s převládající pop-rockovou písničkou.

Mezi jednotlivými alby Marthy a Teny vyšla celá řada úspěšných singlů s nejúspěšnějšími - často podepřenými výraznými úspěchy na hudebních festivalech v Praze, Bratislavě, Děčíně i v polských Sopotech. K domácím úspěchům - vyjádřeným stovkami koncertů a vyprodaných Luceren - si mohly Martha a Tena ještě přičíst několik cenných účastí na celoevropských televizních programech v zahraničí (např. EUROPARTY ve Švýcarsku nebo HITS A GO GO v Hamburku) a mnohá účinkování v sousedním Polsku, včetně varšavské Haly kongresové, podobné našemu prubířskému kameni, pražské Lucerně.

V rozmezí let 1969-1976 patřily Martha a Tena k nejoblíbenějším zpěvačkám u nás a z tohoto šťastného období pochází i většina písniček v této kolekci (míněno The best of M&T). Po roce 1975 vedl jejich doprovodnou skupinu Jan Sochor (s ním natočily LP desku Řecké prázdniny) a v letech 1978-1982 pak zpívaly s bratislavskou skupinou Juraje Čierného. S tou také natočily společnou LP desku A desky dál stárnou. Martha a Tena pak příležitostně studiově spolupracovaly ještě s jinými partnery u nás (Ivan Mládek, Jiří Suchý) a mimo svá dlouhá působení ve Švédsku, Norsku a Finsku měly a dodnes mají mnohé aktivity na domácí scéně. V roce 1979 Martha natočila sólovou desku s Michaelem Kocábem (Kresby tuší), na níž opustila původní orientaci dvojice a potvrdila své sólistické kvality i v jiné stylové oblasti. Na tomto LP lze najít jazzrockovou elitu té doby a autory jako Pavel Kopta, Jiří Dědeček, Vladimír Merta, Oskar Petr, Dežo Ursiny, Vladimír Mišík, Michael Kocáb a další... Deska se stala Deskou roku 1980. Nahrávky Marthy a Teny působí dodnes svěžím dojmem, neboť jejich podání nikdy nechyběly umělecké ambice, muzikantská energie, silný emotivní náboj a profesionální pěvecký výkon. Barvy a ladění jejich dvojhlasu byly v naší populární hudbě vzácností,stejně jako jejich nanejvýš demokratická náruč pro různé vlivy a styly, bezpečně zvládané jejich přesvědčivou interpretací.

Aleš Sigmund 1993