Petr Novák

Zpěvák a skladatel, narozen 6. 9. 1945, Praha, zemřel 19. 8. 1997, Praha.

Nedokončil gymnázium, v hudbě byl samoukem. V roce 1963 ho silně ovlivnili Beatles, kterým „zcizil“ název pro svou první skupinu, posléze přejmenovanou podle bubeníka Jiřího Jiráska na George and Beatovens. Po vzoru dvojice Lennon–McCartney se spojil s kamarádem ze sousedství Ivo Plickou a ve sklepním studiu nahráli své první autorské pokusy. Publicista Jiří Černý ze tří nabídnutých nahrávek vybral a zařadil do rozhlasové hitparády Houpačka titul Já budu chodit po špičkách, jemuž se dostalo nadšené odezvy u posluchačů teenagerského věku. Novákovým terénem byly pražské Královské Vinohrady, kde se také skupina představila na přehlídce v sále ÚKDŽ, avšak po odchodu dvou hráčů na vojnu zanikla.

V roce 1966 Petr Novák nastoupil do nové ambiciózní skupiny Flamengo, s níž natočil Já budu chodit po špičkách a Povídej na debutový singl. S Flamengem dále vydal jediný, avšak zásadní snímek – svůj a Plickův Náhrobní kámen. Ten 1967 vyhrál anketu Zlatý slavík v tehdy vyhlašované kategorii písní, zatímco mezi zpěváky se Petr umístil jako pátý. Přesto nebyl v kapele plně využitý, pěvecky mu konkuroval Viktor Sodoma a po něm Karel Kahovec. Navíc Flamengo směřovalo k exaltovanému rhythm and blues, které nepříliš korespondovalo s jeho niterným způsobem vyjadřování. Ten se více blížil projevu truvéra a šansoniéra, který naléhavě a upřímně vypráví příběh o lidském údělu a doslova slzí a padá před posluchačem na kolena (proto selhaly i Novákovy pokusy o festivalová vystoupení a nahrávání s velkými orchestry). Novák potřeboval vlastní těleso a tím se 1967 stala skupina George & Beatovens, kterou s bývalou vinohradskou partou pojil rovněž návrat Jiřího Jiráska k bicím. Tandem Novák – Plicka vstoupil do plodného tvůrčího období, z nějž zůstaly v povědomí písně Klaunova zpověď, Pokoj č. 26, Toreador se nesmí bát, Stůj, Den štěstí, Dětský oči, ale i Esther (s hudbou Miroslava Dudáčka) a Dívky z perel (od Jana Farmera Obermayera). Některé z nich byly 1986 znovu natočeny na album 12 nej k nelibosti některých pamětníků, upřednostňujících originály. Skupina těžila z přízně vydavatelství Panton, které jí v letech 1970–71 vydalo tři LP desky a doslova ji zaštítilo předáním Zlatého štítu Pantonu. Petr Novák však byl stále méně spokojen s kázní v kapele („snažili se uplatnit svůj individuální názor, vznikl chaos, nemělo to řád – experiment pro experiment“) a po jejím rozpuštění se trápil v sezoně 1972/73 v divadle Semafor v pořadu Zuzana v lázni, kde nenalezl svou parketu. Poté jezdil sám s kytarou po klubech, dokonce zabředl do estrády s duem sester Dostálových a kritické období vyvrcholilo 13. 12. 1974 těžkou autohavárií, při které zpěvák málem přišel o nohu.

Vývoj rockové hudby v 70. letech (ač Novák nepodléhal módám zvenčí) a snad i volání po „angažované“ tvorbě jej zavedly k velkým jevištním celkům, které přenášel na monotematické desky. Vytrval u nich od moderní pohádky Kráska a zvíře z roku 1975 přes sci-fi Planeta snů a autobiografickou Zpověď až po feťácké Memento, vydané o patnáct let později. K jejich realizaci využil služeb hudebníků, vedených do 1979 Bohuslavem Jandou, krátce pak Oldřichem Wajsarem a konečně Ladislavem Kleinem. Po Jandově odchodu se skupina vrátila k historickému názvu a aby nedráždil anglickým původem, skryla ho pod iniciály G + B (též G & B). To už se textaři kolem Nováka střídali, Krásku a zvíře načrtl Zdeněk Rytíř a dokončil Petr Formánek, Planetou snů se víceméně loučil v zahraničí podnikající Ivo Plicka, polovinu alba Co je to láska napsal Eduard Krečmar, Zpověď Pavel Vrba, Memento Michael Žantovský. Ke zpracování knihy Radka Johna přitahoval Nováka jeho vlastní problém: střídající se přílivy a odlivy závislosti na alkoholu. Proto zpíval Memento vždy nadoraz: „Hlava mi může prasknout a jediný člověk mě dokáže zlikvidovat tím, že předčasně vstane a z představení odejde. I když se tak zatím nestalo.“ Jakkoli tyto náročné produkce provázel zdvořilý obdiv, posluchači všech generací vyžadovali na Petrovi především písničky z jeho vinohradských začátků a jen občas akceptovali novější tituly, pokud je zdobila důvěrně známá novákovská melodika: Proč muže lákají skály, Co je to láska, Hvězdičko blýskavá.

Bývalí kolegové a přátelé (Karel Kahovec, David Koller, Miro Žbirka, Ivan Hlas aj.) se 18. 10. 1997 poklonili Petru Novákovi interpretací jeho písní (včetně těch, které měl přichystané pro příští album) na koncertu v Kongresovém centru v Praze, jehož záznam vyšel v témže roce na CD Ahoj, tvůj Petr - Vzpomínka na Petra Nováka. Petr Novák byl jeden z prvních představitelů české beatové a rockové hudby, o kterém platí, že ho jeho písně přežily.

DISKOGRAFIE

1. Kolotoč svět (Panton 1970, s George & Beatovens)
2. Modlitba za lásku (Panton 1970, s George & Beatovens)
3. Ve jménu lásky (Panton 1971, s George & Beatovens)
4. Kráska a zvíře (Panton 1975, s Věrou Mazánkovou, provdanou Wajsarovou, a C & K Vocalem)
5. Co je to láska (s výběrem z Planety snů na jedné straně, Panton 1980, s G & B)
6. Sladké trápení (Panton 1982, s G & B)
7. Ahoj, tvůj Petr (Panton 1983, s G & B)
8. The Greatest Hits (Panton 1984, s G & B)
9. Zpověď (Panton 1985, s G & B)
10. 12 nej (Panton 1986, s G & B)
11. Memento (Panton 1990, s G & B)
12. Petr Novák Live (Reflex 1992, s George & Beatovens)
13. Náhrobní kámen (Bonton 1996)
14. Dávné sliby (Monitor EMI 1996, s G & B)